Mobilní jeřáby se začaly hojně využívat až koncem minulého století. Dříve ale nic takového neexistovalo, nic takového se nevyužívalo. A to ani v Egyptě, Římě nebo Řecku, kde vznikaly dnes velmi známé stavby. Dělníci si poradili pouze s vlastníma rukama a vlastní hlavou. Pro dnešní společnost je to ale naprosto nepředstavitelné. Zaměstnanci dnešní doby musejí díky různým strojům, jako jsou jeřáby, zdvihací plošiny nebo i auta, vynaložit mnohem menší úsilí. Jak ale probíhal vývoj od obyčejných klád k takové vymoženosti, jakou jsou mobilní jeřáby?
Mobilní jeřáby aneb kde mají své kořeny
V dnešní době jsou mobilní jeřáby hojně využívány. Je to ale vymoženost minulého a tohoto století. Od starověkých civilizací ale prošly tyto stroje obrovským vývojem.
I. Řecko – 6. – 5. století př.n.l.
V této době se zrodila kladka – základ všech budoucích zdvihacích zařízení.
II. Řecko – 4. století př.n.l.
Vynalezena soustava kladek zvaná kladkostroj. Stejně tak byl vymyšlen naviják a vrátek.
III. Rok 230 př.n.l.
Velkým zlomem bylo zkonstruování šlapacího otáčecího kola. To umožnilo zvedat dvakrát tak těžká břemena.
IV. Tisíc let zpět
Využity byly zdvihací věže k přesunu obrovských památek či staveb.
V. 13. a 14 století
V Německu se objevil první přístavní jeřáb poháněný otáčecím kolem.
VI. Rok 1400
Ke stavbě katedrál a kostelů se používaly vnitřní jeřáby, které s budovou „rostly“.
VII. Da Vinciho dílna v letech 1452–1519
Během svého života zkonstruoval jeřáb i Leonardo da Vinci. Byl vyroben ze dřeva bez jediného hřebíku.
Mobilní jeřáby v rozkvětu 18. – 19. století
Od 14. století do průmyslové revoluce se využívala k pohonu všech zařízení, která ulehčovala stavitelům práci, lidská síla. Hlavní surovinou pro stavbu těchto pomocníků bylo dřevo.
Obrovské změny nastaly v 18. a 19. století. U jeřábů se to projevilo:
a) Náhradou dřeva za ocel
b) Objevem ocelového lana
c) Vynalezením motoru
Zlom ve dvacátém století
Motor sice práci značně urychlil, ale stále jeřáby zůstávaly tam, kam jste je postavili. To změnil v roce 1949 německý vynálezce Hans Liebherr, který vytvořil první mobilní jeřáb na světě. Ten se dal navíc kompletně rozložit a pak zase znovu složit.
Současnost
V současné době jsou mobilní jeřáby, jinak nazývané také autojeřáby, hojně využívány. Je to díky snadnému přemístění, aniž by to mělo jakýkoliv vliv na jejich výkon.
Lze je dokonce vyrábět v několika provedeních. Můžete na ně narazit jak na silnici, na kolejích, tak i na vodě.
Práci na souši určuje podvozek
Podle druhů podvozků můžeme mobilní jeřáby rozdělit do tří hlavních skupin:
a) Kolejové
Tyto stroje uvidíte, jak již název napovídá, na vlakových tratích. Jsou využívány zejména k překládání či nakládání nejrůznějších materiálů, trhání a pokládání kolejí, řešení situací s vykolejenými vlaky, k přemisťování vagonů a lokomotiv či k jiným stavebním úpravám v depech.
b) Pásové
Takové najdete v obtížných terénech, kde by klasická kola neposkytla patřičnou oporu. Proto jsou součástí při stavbách plynovodů, ropovodů, mostů nebo třeba větrných elektráren. Jejich velkou výhodou je nosnost přes 1 000 tun a vysoký zdvih více než 100 m.
c) Kolové
Díky své univerzálnosti jsou hodně využívány ve stavebním průmyslu i strojírenství. Jsou vhodné jak na silnice, tak i do terénů. Terénní modely jsou ale odlišné svou ovladatelností.
Mobilní jeřáby jsou tedy obrovským zjednodušením lidské práce. Své kořeny mají již v jednoduché kladce. Velký vývoj proběhl během průmyslové revoluce. A k prvnímu pohybu jeřábu došlo již v roce 1949.
Jak si představujete stavbu pyramid v Egyptě nebo známého Stonehenge ve Velké Británii bez jakékoliv mechanizace? Myslíte si, že při tom opravdu byla využita jen lidská síla? Nebo se přikláníte k názoru, který zastává již spousta lidí, že zde musela zasáhnout nějaká mimozemská civilizace?