Ve městech rostou nové byty, jejich ceny se šplhají do nebeských výšin a klasické paneláky za nimi v lecčems zaostávají. Každý chce do novostavby. Zůstanou jednou komunistické věžáky úplně opuštěné a pusté? Ani omylem.
Když se panelové domy stavěly, počítalo se s jejich životností kolem 50 let. Jenže dnes se ukazuje, že jsou pořád v perfektním stavu a sídliště jsou plná. Nevylidňují se, jak se očekávalo, naopak mnozí majitelé své byty rekonstruují. A i města čím dál častěji investují do zateplování. Šedivá záplava se tak mění v pestrobarevné bydlení uprostřed parků, kde zase vznikají dětská hřiště a místa pro relaxaci a odpočinek. Bydlení v paneláku, ještě nedávno tak opovrhované, se pomalu stává bydlením budoucnosti. A i přední architekti se shodují – pokud se panelové domy nezanedbají, bude se v nich žít ještě další desítky let.
Jenže i tak to má své mouchy. Panelové domy vyrostly v minulosti nejen u nás, ale například i v Německu nebo ve Francii. Jenže zatímco v Česku se začaly byty postupně po revoluci rozprodávat a každý si se svým bydlením dělal, co chtěl, v zahraničí sáhli po jiné metodě. Většinu panelových domů města a stát zrekonstruovaly a pak je teprve rozprodaly. Byty jsou tak v perfektním stavu. Zato u nás se z mnohých panelových domů stávají vybydlená ghetta a nebo zůstávají nepěkně šedivé. Dnes už je ale na nápravu pozdě – soukromí majitelé a bytová družstva na opravy jen tak nenašetří.
Každý si tak se svou „králíkárnou“ dělá, co chce. I když se takovému bydlení mnozí vysmívají, řada lidí panelovými sídlišti opovrhuje a raději se obrovsky zadluží, aby si mohli koupit byt v novostavbě, je možné, že už za pár let bude všechno jinak. Takový zrekonstruovaný byt v paneláku nemá moc daleko do toho v novostavbě. Přitom je pořád mnohem levnější. Ať se to komu líbí nebo ne, paneláky zůstávají bydlením budoucnosti. Už jen tím, že nejspíš přežijí i ty nejnovější domy.