Před rokem 1989 byly prostředky na životní prostředí v Československu minimální, v porevolučním období se situace zlepšila. Přesto má těžký průmysl nebo hustá doprava na krajinu nadále devastující vliv a úplná náprava je zatím v nedohlednu. Přečtěte si, jakými ekologickými kroky zavázal stát do budoucna sebe i samotné české občany.
1. Plánování ekologičtější budoucnosti
Ministerstvo životního prostředí sestavilo strategický dokument Státní politika životního prostředí ČR pro období v letech 2012 – 2020. Ten zastřešuje několik dílčích dokumentů zahrnujících opatření pro ochranu klimatu, biologickou rozmanitost a snižování emisí na našem území. Dlouhodobější výhledy počítají se zlepšením nakládání s odpady do roku 2024 a přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku do roku 2050.
Podobný plán jako ten stávající měla Česká republika stanovený i pro období 2004 – 2010. Přestože ke splnění některých opatření skutečně došlo, u jiných se to nepodařilo. Snahy ekologů totiž často kazí nárůst automobilové dopravy, zvyšující se produkce odpadu nebo pomalejší tempo zavádění některých ekologických závazků, například v průmyslu.
https://wikipedia.org
2. Nové technologie
Nejen ekologové upírají zraky k novým technologiím a využívání alternativních zdrojů energie v moderních ekologických domácnostech. Voda, vítr nebo sluneční energie by měly stále více sloužit jako prostředek k výrobě elektřiny pro větší územní celky i pro domácnost nebo k vytápění a k ohřevu teplé užitkové vody. Sníženou spotřebu uhlí nebo plynu přinese zateplování budov nebo rostoucí popularita nízkoenergetických a pasivních domů.
Velkým tématem dneška je alternativní doprava a elektromobilita. Auta poháněná elektrickým nebo hybridním pohonem slibují čistší vzduch i příjemnější svezení. Jejich výraznější rozvoj mezi řadovými řidiči se však dá očekávat až v horizontu několika let. Propagátoři elektromobilů vidí problém především v nízké informovanosti české veřejnosti.
3. Osvěta obyvatel
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty stanovuje až do roku 2025 strategii, která by měla vést Čechy ke vztahu k ekologii. Navazuje na stávající školní i mimoškolní výchovu a přichází s vizí společnosti šetrné a přátelské k životnímu prostředí.
Kromě podpory ekoporaden a environmentálně zaměřených návštěvnických středisek toho chce dosáhnout třeba praktickým výcvikem pedagogů základních škol a zajišťování účasti České republiky na významných mezinárodních jednáních na téma životního prostředí.
4. Dobrovolnictví
Už od 19. století dávají lidé na našem území svůj vztah k ekologii najevo dobrovolnickými aktivitami. Mezi nejčastější dobrovolnické činnosti dnes patří sázení stromů, budování naučných stezek, péče o ohrožená zvířata nebo dobrovolná práce v ekologickém zemědělství.
Stát navíc motivuje podniky ke zvyšování ekologické efektivnosti poukazováním na ekonomické výhody a udržitelný rozvoj.
https://depositphotos.com
5. Finance
Nezbytná opatření a dotace občanům si vyžadují vysoké počáteční náklady. Financování projektů je většinově zajištěno z veřejných prostředků nebo fondů Evropské unie.
Kritici často namítají, že se jedná o masivně investované peníze, které nejsou nikde vidět. Pravdou ale je, že se investice do ekologických opatření často vracejí v podobě důstojnějšího a zdravějšího prostředí pro život i z finančního hlediska. V celorepublikovém měřítku se miliardy korun ročně ušetří už na třídění odpadu a recyklaci papíru nebo plastu.
Pomůže ekonomická motivace k tomu, aby Češi zajistili svým dětem lepší podmínky pro život, než nabízejí katastrofální výhledy?